Poslední roky jsem měl hodně rozhovorů z cyklistkama, které začínaly slovy: "Pepo, víte, já mám problém s jistotou na kole, bojím se a ... " a já odpovídím: "Já vím..."

Je až k neuvěření, jak jsou ty osudy ženských stejné a jak stejné mají fóbie a slabiny. Za něco může to, že jsou prostě ty krásnější z nás a nemají tolik odvahy a chuti trápit se. Musí se starat o rodinu a mají větší zodpovědnost. Ale myslím si, že často mnohem větší podíl na těhle fóbiích máme my, chlapi. Spousta partnerů nutí ženským svoji podobu cyklistiky a nepřipouštějí odklon od své ideologie.  

Začíná to už výběrem kola a vybavení. To co se líbí chlapovi, ale nemusí být to nejlepší. Žena bude mnohem radši jezdit na něčem, co sice nesplňuje technické požadavky, ale co se jí bude líbit. Na horším kole, ale na kterém se cítí dobře, pojede mnohem rychleji a raději. Možná se radši bude houpat na fullu, který ji dá pohodu a odpruží kořínky a díky tomu zmenší riziko problémů. A nebude řešit, že to jede trochu pomalejc. A to nemluvím o tom, když necháte té vaší to vaše staré kolo se slovy, že jí stačí a že je skvělý.

Na našich campech jsme potkali hodně bikerek, které ocenily, že můžou jezdit v normálních botech a nemusí mít nášlapy. Protože jejich okolí tvrdí, že správný cyklista vozí jenom nášlapy. Houby s voctem! Správný cyklista se usmívá po vyjížďce, nehltá jen kilometry, ale sbírá hlavně zážitky.

Protože jejich okolí tvrdí, že správný cyklista vozí jenom nášlapy. Houby s voctem! Správný cyklista se usmívá po vyjížďce, nehltá jen kilometry, ale sbírá hlavně zážitky.

Holky nám pak děkovaly, že jsme jim ukázali, že nášlapy nemusí mít. Že to jde i na platformách a že se na nich cítí mnohem jistěji a svobodněji a nebojí se pádů. Možná budou bez nich v cíli o chvilku pozdějc, ale budou mít větší jistotu a hlavně klid v technických pasážích. A to je může do cíle zase přivézt klidně i dřív. A to nemluvím o tom, kolik ty pěkný tenisky v oblíbené barvě můžou udělat radosti v boji o eleganci a pohodlí.

Druhou podstatnou věcí je, že by to kolo pro většinu žen mělo být hlavně zábavou. Že by výlety měly být spíš kratší a lehčí a mělo by se přidávat na obojím pomalu a s rozvahou. Že přijít na chuť té krásné dřině chvilku trvá a je třeba jít po správných krocích a s citem našlapovat.

Přijít na chuť té krásné dřině chvilku trvá a je třeba jít po správných krocích a s citem našlapovat.

Že je nesmíte stresovat slovy, pojeď, to sjedeš taky! Dobře se to chlapi říká, když máte lepší kolo a naježděno o mnoho kilometrů víc! Na ženský platí nejvíc naše kempový pravidlo: Nabalovat si pomalu ty nejzákladnější dovednosti a pozitivní zážitky a né fóbie. Jezděte tedy raději lehčí pasáže, ať je to baví a ať získají jistotu. V těch těžších jim dávajte oporu a záchranu, aby si začaly víc věřit. Klidně si některé místo zkuste víckrát a v klidu a ony pomalu začnou získávat důvěru v sama sebe. Ty strachy nejde zlomit ze dne na den, ale jde to! Takové máme zkušenosti.

Uvidíte, že to společně dokážete a že to ty vaše holky začně bavit. Že to pak bude bavit víc i vás.

A ženský, vy se nebojte říct, že to máte jinak. Já myslím, že to je na tom to krásný. A jak píšu. Vyberte si kolo i podle toho, jak se vám líbí. Jezděte v tom, v čem se cítíte dobře. Pamatujte, že dobré tenisky a platformy drží skvěle a nemusíte mít nášlapy. Jezděte to, co vás baví a nabalujte poctivě ty pozitivní zážitky. Občas zkuste i něco těžšího, ale s rozvahou a v klidu. Jezděte se skupinou, která vás motivuje a ne s tou, která vás do něčeho nutí. Před každou težší pasáží si řekněte, že jste dobrá a že to dokážete. A dokážete to! Je to v hlavě a v tom, nechat kolo jet. Když moc brzdíte a řidítka držíte křečovitě, tak vás akorát shodí.

Držím vám palce!

Josef Dressler