Že mají volné místo a že tam je úžasný ježdění a úplně jinej prašan. Hmm. Tak já nevím. Zní to dobře. Ozvu se. Přemýšlím o tom, co mám příští týdny na práci a v plánu. Sezóna začíná až za dva měsíce, doma mě snad pustí a život je krátkej a zážitky je třeba sbírat. Tak že bych vyrazil?

...život je krátkej a zážitky je třeba sbírat

Na hory jsem začal jezdit vlastně až po dvacítce. Nejdřív si koupil lyže, ale brzy propadnul snowboardingu. A poslední roky jezdím hlavně freeride a chodím po horách na splitboardu. Čím víc jsem toho poznal, tím víc se mi zdá, že horám rozumím míň a bojím se jich čím dál víc. Ale ta krása na duši, kterou v nich zažijete, se nedá popsat.

O ježdění v Japonsku jsem ale nikdy neslyšel. A to jsem tam byl asi jedenáctkrát. Ale to bylo na kole. Zeptal jsem se pár dalších kamarádů prknařů a všichni potvrdili moji novou vědomost. V Japonsku je opravdu mnohem lehčí prašan, jezdí se vlastně v nízkých horách, mezi listnatými stromy a jako v peří. A řekli, ať neváhám a letím.

Sbalil jsem si věci, prověřil pojištění a přečetl pár rad před cestou a letím.

A budu psát, co jsem tam zažil.

Skol!