Tisíckrát jsem slyšel, že na kole se z kopce nesmí brzdit přední brzdou, že je to nebezpečné. Samozřejmě obří nesmysl!
Brzdit přední brzdou je jednoduše mnohem účinnější, je jen třeba zacházet velmi citlivě s brzdovou pákou, jemně dávkovat brzdnou sílu a mít v prstech ABS, abyste udrželi přilnavost kol k podkladu. Brzdit je proto nejlepší jedním nebo dvěma prsty, důležité je však také vědět, kdy brzdit a kdy radši nechat kola jet. Zadní brzda slouží spíš ke korigování rychlosti, ke snižování odvalování kola a případně k vyvolání smyku. Ukážeme si malé cvičení, které by vám mělo pomoct zmenšit strach z mačkání přední páky a z nadzvedávání zadního kola ze země.
Nejdřív předvedu správný způsob, jak si vyzkoušet a „osahat“ pocit, kdy se vám zadní kolo odlepí od země. Není špatně, že se vám to přihodí. Špatně je, když na to zbrkle a nevhodně zareagujete. Najděte si nějaký rovný plácek s měkčím podkladem (pro jemnější dopady). Sedlo si dejte co nejníže anebo ho klidně se sedlovkou vyndejte z rámu. Budete mít pak víc klidu a prostoru na pohyby. Rozjeďte se, postavte do základní pozice, kliky mějte vodorovně, jeden nebo dva prsty na brzdových pákách. S citem, ale razantně zmáčkněte přední brzdu. Hlavou jste nad řídítky, aby se vám zadní kolo začalo trochu zvedat.
| Toto je ta zásadní fáze. Vaše tělo se v podstatě zastavuje, ruce se natahují a kolena pokrčují. V nich „absorbujete“ vaši rychlost. Kolo se pod vaším tělem setrvačností otáčí kolem zabrzděného předního kola. Ramena máte zpevněná, aby se vám „nezavřela“ řídítka a nespadli jste do strany. Pokud byste měli pocit, že vás to žene až moc kolem předního kola, tak stačí lehce povolit přední brzdu a vlastně tak „upustit“ trochu té přebytečné setrvačnosti. | Tohle je pozice, do níž se asi nedostanete anebo nechcete dostat. Odvážnější z vás ji ale mohou trénovat. Naučí vás jednu věc, a to najít hranici, na níž jste ještě schopni situaci ustát a odjet. Při brzdění přední brzdou je nejhorší právě ten strach z neznáma. Co by se stalo, kdyby se to trochu víc zvedlo?! Tak si to zkuste a nebojte se tu hranici atakovat a třeba i přes přední kolo přepadnout. V té malé rychlosti a na měkký dopad je to ideální trénink, abyste někdy příště věděli, jak v takové chvíli z kola vystoupit. |
Nyní si jdeme ukázat nejčastější chybu, z níž pramení ten zbytečný strach. Většina cyklistů se bojí brzdit přední brzdou, a když už zabrzdí, tak ze strachu povolí ruce v loktech, aby něco nezkazila, a nechá se tak natlačit příliš nad řídítka. A to je začátek problémů. Kolena možná sice pokrčí, ale má je ztuhlá a fixovaná. A to nakopne jejich tělo k dopřednému pohybu. Už v téhle počáteční fázi je vidět, že mám zadek víc vpředu oproti správnému postupu.
Tady se chyba projevuje už výrazně víc. Mám pokrčená, ale pevná kolena, a tak s nimi nejsem schopen tlumit setrvačnost. Ta proto posouvá moje těžiště stále víc vpřed nad řídítka. Už tak zatížené lokty se ještě více pokrčují. Kolena a lokty tedy fungují obráceně než u správného pokusu. Porovnejte si fotografie a myslím, že to pochopíte. A tohle je ta zásadní chyba, která vám z brzdění přední brzdou dělá noční můru. Ale v téhle chvíli se dá ještě něco zkorigovat povolením stisku brzdové páky.
Je vám jistě jasné, co bude následovat po tomto snímku – že mě setrvačnost hodí přes přední kolo. Zadek se mi zvedá nad sedlo a těžiště mám už nad přední osou.
Tady už nenadělám nic, musím jen přemýšlet, jak z kola bezpečně vystoupit. A pokud se mi to nepodaří, může to bolet.
Nebojte se učit se z kola vystupovat. Elegantní to asi není. Možná to i trošku bolí. Ale někdy se to víc než hodí! A s platformami to jde samozřejmě mnohem líp, další důvod, proč jsou na trénink techniky lepší.
Učte se postupně a získávejte větší jistotu i v kritických situacích. Není problém spadnout. Mnohem nebezpečnější je dělat chyby pod vlivem strachu z pádu. To pak bolí víc...
Foto: David Stella