Další jednoduché cvičení na rovině

2. Díl: Zvedání předního kola a pozice ve sjezdu

Další jednoduché cvičení na rovině mimo jiné ukáže jednu velmi častou chybu v základech ovládání kola. Takovou, kterou podporují nášlapné pedály. Ulehčují práci, ale trochu taky škodí. Hovořit budeme především o pozici v prudkém sjezdu, a to přesto, že trénovat budeme na rovině. A tento prvek použijeme při nácviku prvku následujícího, totiž zvednutí předního kola.

Myslím, že všichni vědí, že když jedou z kopce, tak mají dát těžiště a tedy zadek dozadu. Nejlépe až za sedlo. Vypadá to lehce, ale možná to tak snadné není. Část z vás se bude vymlouvat na vysoko nastavené sedlo anebo velké tělo. Je jasné, že každý má svoje limity, ale pojďme to zkusit. Pěkně v klidu, třeba na trávě. Určitě lepší je to nejdřív zkoušet se sedlem více zasunutým do rámu. Budete mít dostatek klidu a prostoru na pohyby. A až si to „osaháte“, tak si to zkusíte i se sedlem v normální pozici. Budete mít za úkol rozjet se, přestat šlapat, kliky mít vodorovně a zatáhnout zadek vzad. Nemusíte hned poprvé co nejvíc. Spíš postupně přidávat, zkusit více opakování za sebou, vydržet co nejdéle a třeba i zatáčet. V  druhém případě budeme s  těžištěm pracovat více, nejdřív půjde dopředu, pak dozadu – to abychom se naučili správně zvedat přední kolo.

Zvednutí předního kola

Nejprve si prosvištíme zvednutí předního kola. Budeme ho zvedat bez šlapání, tedy jen tahem za řídítka a pohybem našeho těžiště. Rozjedete se, urovnáte rychlost a plynulost a soustředíte se na další pohyby, které se budete snažit udělat precizně a v klidu. Kliky máte vodorovně, trupem se nakloníte nad řídítka a pokrčíte kolena a lokty. Předloktí máte svisle.

Zatáhněte rukama za řídítka směrem dopředu a nohama zatlačte kolo také před sebe. To pod vámi vlastně podjede. Tohle je zásadní věc, nohy pomáhají tlakem do pedálů, jež se postupně naklánějí do šikmé polohy. Možná si řeknete, že umíte zvednout přední kolo. Není to ale náhodou tak, že jen přitáhnete řídítka k trupu? Pokrčíte lokty a máte asi vteřinu, než vám zase kolo spadne na zem? To je právě ten špatný návyk, špatný základ, na němž nejde stavět lepší dovednost.

Vidíte, že já mám ruce natažené. Přední kolo udělalo opět větší posun než moje hlava, jako v minulé situaci, a celé kolo podjelo ještě dál pod mým tělem. Těžiště se mi díky tomu posunulo dozadu. Moje přední noha má chodidlo ještě více šikmo a já se tlakem do pedálů držím v téhle pozici. Zadní kolo vlastně tlačím před sebe a do země. Ruce udržují jen směr, teď je to práce hlavně nohou. Když je povolíte nebo pokrčíte kolena, tak vám přední kolo spadne hned k zemi. Pohled stále směřuje před přední kolo a celou dobu byste měli mít připravený prst hlavně na zadní brzdě. Kdybyste přehnali ten švih rukama, což se na začátku při hledání zkušeností může stát, snadno spadnete na záda. Přibrzděním tohle nebezpečí omezíte.

Pozornější žáci si možná na předchozích fotografiích všimli, že jsem trošku nakloněný do strany. Správně, šprti! Jedna věc je přední kolo zvednout a překonat tak v klidu nějakou malou strouhu, pár kořenů nebo kamenů. Prostě míst, kde se bojíte většího nárazu předního kola. Druhá věc je umět odhodit přední kolo do strany. Můžete si tím lehce korigovat směr jízdy a hodí se vám to třeba i v prudkém sjezdu nebo výjezdu.

Vše je stejné jako u té základní varianty, jen už při přípravě a náklonu nad řídítka jdete hlavou a rameny na stranu, na niž budete chtít přední kolo odhodit. Rukama pak táhnete do strany. Velmi důležité je, aby vám při tomto manévru kolo na zem přistálo už urovnané a co nejvíc kolmo. Pokud dopadne hodně šikmo, zarazí se a setrvačnost vás může shodit na stranu. Vše korigujete hlavně pohybem rukou. Pokrčením loktů řídíte ideální průběh letu i odpružení dopadu. Chodidla opět tlačí do pedálů vpřed, prsty rukou jsou v režimu pohotovosti na brzdových páčkách a pohled směřuje před přední kolo.

Zkoušejte to zase postupně. Na trávě, nejdřív v pomalejší rychlosti, kde máte na všechny pohyby víc času a klidu. Držím vám palce!

Pozice ve sjezdu

Na této fotce s dalším prvkem – pozicí ve sjezdu – ukazuji zásadní a velmi častou chybu, a to jsou chodidla ve vodorovné pozici (chybu se mi tady povedlo nahrát jen částečně, levou nohu jsem do „vodorovna“ úplně nedostal). Většina z vás se zakloní, natáhne ruce a pokrčí kolena, ale nohama tlačíte kolo do země, takže se nedokážete tak zatáhnout vzad, a hlavně vás i malá nerovnost může „nakopnout“ na řídítka. Takhle tedy ne! Správně je to takhle: Chodidla mám šikmo, patami dolů, kolo tak tlačím před sebe. Nohama ho ovládám a směřuji. Ruce mám natažené jak šňůru na prádlo. Když v téhle pozici budete sjíždět nějakou stráňku, tak vás to nemůže hodit přes řídítka. Jste o kolo lépe zapřeni a těžiště máte ve stabilnější pozici. Možná vám to přijde jako zbytečný prvek, ale uvidíte, kolik vám dá jeho trénink starostí – a tady na rovině si můžete snadno najít svoje limity. Na hraně s dojezdem do kamení se to cvičí mnohem hůř. Zkoušejte to postupně i se sedlem nahoře. Tehdy musíte kolena roztáhnout více od sebe, a to hlavně při vracení se zpět ze zadní pozice. Chce to klid a rozvahu. A jak učíme na kempech: je třeba jít postupně a nabalovat na sebe dobré emoce a dovednosti a nikoliv fobie a pády.

Foto: David Stella