abychom ukázali, že umíme trošku jezdit a že nejsme jen učitelé. Termínově nám sedl Enduro X Race v Sušici. Moc volných víkendů nemáme a navíc jsme na tenhle závod slyšeli moc chvály. Později jsme zjistili, že je to i mistrák republiky. Tak to bylo o důvod víc trochu se připravit. A jak to bylo?

Příprava

Od začátku mi bylo ale jasný, jak ty tři měsíce dopadnou. Měsíc si budu říkat, že je to daleko, pak měsíc něco najedu a pak už nebudu díky campům nic stíhat. No... a bylo to jinak. Po týdnu od rozhodnutí a skvělým ježdění ve Finale Ligure jsem vyrazil na motorky do Rumunska a tam spadnul jak švestka na rameno. A bylo. Další týdny jsem vlastně jezdil jen na cyklokrosce a svoje nový erbéčko držel pořádně v ruce až týden před závodem.

Rozhodnutí jet závody mělo jeden hlavní důvod. Opřít se víc do ježdění a mít z něj větší radost. Loni jsem na kolo moc svýho času neměl. Na kole jsem byl sice docela hodně, ale jako učitel a to se zase tam moc nesvezete. Navíc jsem měl dost jiných starostí a na konci roku se ve všem vařil. Přibral jsem 6 kilo váhy, jedl za dva, bolely mě záda, měl jsem pocit, že mám řadu nemocí a cítil jsem pořád hlasitěji, že takhle to nejde. Od novýho roku jsem začal tedy trošku cvičit. Nebyly to žádný velký dávky, ale spíš takový mikrotréninky. Znám svoje tělo a vím, co na něj platí. Dělat něco co nejčastěji i kdyby to bylo třeba jen 15 minut. 

Přibral jsem 6 kilo váhy, jedl za dva, bolely mě záda, měl jsem pocit, že mám řadu nemocí a cítil jsem, že takhle to nejde.

Tak jsem se pomalu začínal cítit líp. A když jsem si říkal, že nemusím, tak ta výzva závodu říkala, že bych měl. Že jinak ten závod nedám a že se tam spíš rozsekám. Enduro je nejmladší disciplína na horských kolech. Jedete trať, kterou musíte zvládnout vlastní silou a na ní jsou rychlostí zkoušky. Ty jsou většinou z kopce, ale jsou tam i šlapavé a rovinaté pasáže, kde musíte makat. No a samožřejmě musíte na kole trošku umět, protože je to docela terénem. Vítězem se stává jezdec, který má nejrychlejší celkový čas ze všech rychlostních zkoušek. V Sušici se jich jede sedm a jste v nich přes dvacet minut, najedete 45 km, nastoupáte 1.800metrů a na trati jste sedm hodin. To není málo. To bude bolet. Hlavně když jsem do závodu najel jen asi 700km a to většinou po rovině na cyklokrosce a největší dávka nebyla delší než 40kiláků. Ale to napětí, ta motivace a to vzrušení za to stojí. 

Závod

Když jsem závodil, tak jsem měl spoustu času na trénink a pak to podělal pár drobnostma. Po svých zkušenostech jsem vše obrátil a postavil svoji přípravu právě na drobnostech. Poladil jsem si dobře kolo a svoji výbavu, v týdnu před závodem jsem dal bolavýmu ramenu radši rehabilitaci a péči doktora, snažil jsem se dobře jíst a hlavně se na závod těšil. A jel jsem podle toho, co učíme naše žáky. Opakoval jsem si, abych se díval před sebe, abych dal kolu co nejvíc prostoru, abych jel raději o pár procent pomaleji a měl díky tomu čas řešit to, co je přede mnou a ne to, co jsem podělal. A abych se tím ježděním hlavně bavil. A vono to fakt funguje, děcka! :-)

Jako šestý nejstarší jezdec na startu jsem skončil v absolutním pořadí devatenáctý. No a v kategorii chlapci 40+ jsem skončil druhej a vyhrál tak titul Vicemistr republiky. Vydal ze sebe asi 150%, udělal si velkou radost, užil si den na kole a přidal placku z mistráku v další disciplíně jako bonus. Od poslední trialový je to 13 let. Dneska, tři dny po závodě, mě bolí celý tělo a připadám si na šedesát. Asi bych měl jít cvičit... 

A co jsem tím chtěl říct vám? Mějte svoje sny a výzvy a dívejte se před sebe. Tam je všechno podstatné. I když někdy je to hodně těžký.