dressler.cz - biketrial, cyklotrial, trial, shop, forum, TRIALmag, Dressler camp a další informace ze světa trialu

Menu

Partneři

VaShEk 2oo3

Jméno a příjmení: Václav Kolář
Datum narození:1.4. 1991
Dosažené výsledky:
7. místo na MS 2000 v kat.Poussin
4.místo na MS 2001 v kat.Poussin
Mistr světa 2002, 2003 v kat.Benjamin
Mistr ČR 2002 v kat.Minime
Současný team, sponzoři: Infotel, Prins, Bicicletas Monty

K biketrialu jsem se dostal když bylo u nás v Blansku MS v roce 1996 . Byl jsem se tam podívat a řekl si, že to je sport pro mě. Úplně nehorázně se mně to líbilo a hned druhý den jsem měl kolo z klubu od pana Hollmanna. Před biketrialem jsem hrával basket, ale kolo jsem si vybral, protože jezdím sám za sebe a to mě baví víc.V basketu jsem musel čekat až mi někdo přihraje a to se nestávalo tak často. Jezdím pro vítězství i pro dobrý pocit, ale na závodech mám pořád trému. Pohodový jěždění s kamarádama mám taky moc rád a u nás v klubu je dobrá parta.

Jezdím každý den, ale už nemám poslední dobou na to kolo takový čas, jak před rokem.Přeci jen se musím trochu učit do školy. Sem tam posiluji s činkami a před ježděním na kole dělám strečink. Přes zimu jezdím na lyžích. Já na tréninku jezdím to co mně nejde a jenom nový věci, protože když trénuješ to, co umíš, je to ztráta času. Na závody se připravuji jen tak, že jdu brzo spát.

Nejraděj jezdím na Blanenských šutrech. Moje lokalita je v Praze v Ďáblicích a v Jemnici (po úpravách). Ze začátku jsem jezdíval často bez helmy. Ted´ už ji mám pořád, protože začínám dávat už ty hustější věci a z těch jde strach. Chrániče nenosím, protože už jsem si tak zvykl. Rukavice jsem nenosil ani na MS. Uviděli to Japonci a darovali mně nový a tak je od té doby nosím. No u začátečníků bych to radši doporučil, ale já ještě naštěstí nějak blbě nespadl a neměl jsem ještě nic zlomeného. Hlavu jsem ale trochu rozbitou měl a tak radím všem: berte si helmu !!

Když mám něco dát na zadní kolo a pode mnou je výška tak to se bojím, že mě spadne přední kolo a dám si na držku. Nakonec, když se rozhoduji a dám to, tak je to docela příjemný pocit. 

Čtu hlavně dirtbiker je to dobrý časák na učení triků. Dost jsem se v začátcích naučil z videa Pepy Dresslera Golden Bike. A nejvíc okoukáš na závodech Eliťáků a Mástrů, kteří tam posílají mnohem těžší věci než my menší.

Když dám nějáký nový trik, jsem strašně šťastný a pak vždycky řeknu, že to bylo v pohodě. Svou metu jsem překonal, druhá byla obhájit titul Mistra světa. To se taky povedlo. Chci se pořád zlepšovat a vyhrávat.Třeba jednou kategorii Elite na MS.

Kolo mám Monty B-221X-LITE.Nejnovější model a je fakt skvělý a mám ho od fabriky zdarma za výsledky na MS. Nejvíc dostávají na frak pláště, ale to asi u každého. Nejpodstatnější jsou pro mě brzdy. Moje kolo stojí kolem 40 000 Kè.

Ve volným èase si zahraji všechno co se dá.Hlavně basket a někdy si vyjedu na mým super sk8u, který jsem si vlastnoručně vyrobil ze školní židličky, tedy z opěradla. Ještě se někdy prolítnu na bruslích inline nebo na internetu online. Poslouchám Rap a Hip hop. Čtu spíš časáky než knihy, ale tu co Pepa teďka vydá tu budu číst určitě J

Všem, kteří jsou mladí a nevědí jestli začít bych vzkázal, ať do toho jdou. Biketrial je krásnej sport.Myslím, že nejlepší je začít tak od šesti let jako já. Ale určitě můžete i později. Na oprýskání a učení stačí nějáký fichtl, ale jak budete starší a lepší, tak vás nebude bavit zvedat 2tuny.

Myslím si, že v tomhle sportu je nejdůležitější rovnováha. Trénovat ji není moc zábavné, ale jak se ji naučíte, tak vás ježdění začne hóóóódně bavit a vše půjde mnohem jednodušejc.

Moje heslo je „olympijské“ - Není důležité vyhrát, ale prohrát. Prohrát umí jen vítěz.

VaShEk 2o1o

Ahoj Vašíku :-)
Nazdááárek Pepíku :-)

Ty kluku mistrovská, co děláš v zimě?
Přes zimu je mi zima. Hlavně teď, když je venku skoro -20, ale i přesto občas zajedu zajezdit do Olomouce do haly, kde je to úplně super a za to bych chtěl poděkovat Olomouckému klubu. Bohužel jezdím strašně málo, protože do haly můžu zajet jedině o víkendu a auto zatím ještě nemám. Poslední dobou je toho i docela dost ve škole, a tak se člověk na to musí mrknout. Letos maturuju a proto to přes zimu trochu odbývám, ale po matuře mám cíl, a tak bych to chtěl pořádně na kole rozjet :-) Jediný co v podstatě přes zimu dělám je to, že chodíme hrát každej týden párkrát squash s kámošem, protože to mě baví a fyzičce to taky trochu pomáhá a k tomu občas vyjedu na snowboard.

A co nějakej strečink a životospráva nebo posilka :-) Myslíš, že by trochu posilky nepomohlo nebo by to naopak zkazilo ten Tvůj kočkovitej štýl?
No, do posilky bych měl ještě začít chodit, protože jak sem se projel teď v té Olomouci, tak mě všechno po příjezdu bolelo. Jenže když mě ty čínky zvedat moc nebaví, radši si zajezdím na kole, ale zase by mi to mohlo zlepšit skoky, které mi právě moc schází. Po maturitě na sobě začnu makat a myslím si, že i skoky by měly jít nahoru. Posilka a strečink, který dělám jen před ježděním si myslím, že k biketrialu taky dost patří.

Co parta v Blansku? Kolik vás vlastně jezdí a máte nějaký tréninky společný nebo jak a s kým nejčastejc jezdíš, když na Pálavě sleze sníh ze šutrů?
V Blansku nás jezdí docela dost. Dokonce teď máme i nové a mladé kluky v klubu. Bohužel letos žádné společné tréninky nejsou, protože nemáme halu na kolo a letos ani halu na posilování a fyzičku. To znamená trošku odpočinek od kola, ale zároveň už se na něj všichni těšíme. Až sleze sníh, tak je jasná věc, že se de do lesa na Pálavu. Bohužel vloni sem občas musel trénovat v lese i sám, protože Milo má dost práce a školy a Táda studuje mimo ČR, takže jdou jezdit jen jednou za čas. S mladšíma klukama zas není až tak lehký se někdy domluvit, protože spíš chodili na umělé překážky na trial park a to já si zase radši zajezdím na kamenech.

A jaký máš cíle pro letošek?
Můj cíl je hlavně odmaturovat. Samozřejmě bych chtěl objet co nejvíce závodů, a tak uvidíme jak se to bude všechno stíhat. Těším se už na novou sezónu a na teplíčko. Chtěl bych samozřejmě zajet co nejlepší výsledky a opravit si blbý umístění na loňském MS v Číně, který mě fakt moc mrzí. Se sedmým místem a pět bodů od třetího by asi nebyl spokojen nikdo. Potom bych chtěl v ČR obhájit a být počtvrtý mistrem ČR v Elite. Ten život hrozně běží a k překonání tvých dvaceti titulů mistra ČR už nemám moc času :-)
Každopádně se už těším na kolooooOoOoo!!

No těch medailí máš už doma asi dost, co? A co si myslíš o tom loňským roku a dění v českým biketrialu.
Tak trofejí nikdy není dost, ale pohárů mám okolo dvou set a sestra mi říká ať to dám na půdu. Nedávno sem to počítal, ale právě by mě zajímalo, kolik jich máš zhruba ty? :-D Loňský rok nebyl špatný, ale myslím si, že by to mohlo jít taky trochu tím směrem freestyle trial a mohlo by být více takových závodů u nás. Co mi ale chybí delší dobu jsou speedtrialy. Jednu chvilku se to tu rozběhlo, ale strašně se to přestalo jezdit. Hrozně mě to vždycky bavilo. Český závody byly letos parádní. A abych vyjmenoval nejlepší, tak to je určitě Sportlife – ale letos tam chyběla trošku atmosféra. Joyride – parádní akce, mnoho lidí. Hamry – nádherný poježdění. Havířov – hezký závod na náměstí. Velká Bystřice – závod, který mi seděl letos asi nejvíc. Děčín – supr závod, supr sekce. Dressler Camp – No comment, supr!!!! :-)

Díky a držím palce.
Taky děkujuuuu a hodně štěstí do života :-)
Tady je odkaz na jedno moje videjko z prvního ježdění v roce 2010 z Olomouce z haly.

VaShEk

-------

REPORT: Biketrialové Strojařské schody 2009-11-10

V úterý 3. listopadu 2009 se v Brně na fakultě Strojního inženýrství uskutečnila v ledasčem mimořádná akce. Skákání do schodů na Petřín i na Eiffelovku už tady bylo, rekordy taky padly, ale ještě se nestalo, aby se o něco podobného pokoušelo několik lidí najednou, hlavně když si někteří mysleli, že to vůbec nedají. Pět dní před samotnou akcí neměl nikdo ani páru, že 16 pater a 350 schodů bude nahoru skákat i banda trialistů. Musím ale říct, že organizátoři akce byli velice pohotoví a ochotní, když jsem jim ve čtvrtek tento nápad předložil.

 

V 17:30 začala exhibice, která trvala asi 45minut. Jezdili jsme na několika vratkých,  improvizovaných překážkách, skákali jsme přes pásku a lidi. Byla to uvolněná, pohodová exhibice. Diváci tleskali, fandili, koukali. Vashek měl nápad seskočit z asi tří metrové budky pana vrátného. Ten to však razantně odmítl, řka, že v objektu je padesát kamer (no nevím, co to má s tím co dočinění, ale argument, proč to nedělat, to teda asi byl…). Poté, co nám přišlo, že už jezdíme dost dlouho, jsme se přesunuli do odlehlejších míst fakulty a spáchali malý contest ve skoku přes pásku. Ale neskákali jsme na kole, nýbrž na nohou. Myslím, že čestným vítězem byl Luďa, který demonstrovoval, jak skáče při focení na dovolené.

Postupně jsme se na místě sešli: Vašek Kolář, Jirka Koloc, Vašek Gryc, Kaktus (Havířovští drtiči), Memphis, Luďa Volejník, Havran a Martin (Metan trials). Memphis nás ale brzo bohužel musel opustit. Kolem 19:00 jsme začali skákat nahoru. Vzhledem k tomu, že při demonstračním vyskákání dvou podlaží pro televizi (a teď si nevybavuju, jestli nakonec natáčela i nás), jsme pošpinili pláštěma stěny čerstvě natřených zdí kolem schodů, jsme byli pochopitelně vytlačeni na méně používané, ale konstrukčně stejné, schodiště. Start probíhal tak, že jsme se postupně připravili a po jednom jsme na povely „pozor“ a „teď“, startovali. Několika z nás se stalo, že slyšel pětkrát pozor a když už otráveně opustil svou ready pozici, uslyšel konečně teď.

Za sebe musím prohlásit, ze to byla fakt celkem dřina. Každopádně Vašek Gryc si to pak šel dát ještě jednou. Respect!:-)

S organizátory jsem se předběžně domluvil, ze příští rok z toho uděláme trochu větší akci po biketrialové stránce, s větší účastí a třeba nějakými cenami. Navíc tento termín výborně vyhovoval jako promo na víkendové Sport-life závody, takže v dalším roce se máme určitě na co těšit! Upřímně řečeno-jak často si člověk může dávat manuálky po chodbách vysoké školy?

Havran

www.metantrials.cz

-------

Report ze soustředění v Hrádku od Honzy Slaďoučkýho:

Všechen tenhle cirkus začal v pátek 23.10. okolo cca 14:00 kdy po 6 hodinách vlakem dorazil první učastník z Brna, a sice Dominik Kořený. Vyzvednul jsem ho terminálu B v Hrádku u nádraží, hodil ho do haly, kde to s ním skoro seklo, když viděl všechnu tu nádheru, a jel domu pro kolo. Po pravidelný stolici a svačince jsem asi po půl hodině dorazil zpátky do haly za Dominikem a během chvíle dorazila pražská crew okolo Michala Budského, Lukáše Tůmy, chvilku po nich další auto z Prahy který pilotoval Mára Petrásek, a okolo 4 hodiny přilítnul nejlepší (jedinej) trialista z Děčína Žoržo. Trénovalo se asi do 8 hodin večer, padly nejrůznější brutality, zlomilo se pár vidlic, přervalo pár řetězů a udělalo pár modřin a šrámů, prostě super trénink. Potom se všichni přemístili do Domu dětí, kde bylo připravený super ubytování. Já jel domů dát sprchu a nějaký jídlo a potom za ostatníma zpátky do Domu dětí. Po krátkým zkonzultování okolností jsme vyrazili směr Liberec, na největší pizzu v republice jakou svět neviděl. Potom co jsem se všichni nacpali k prasknutí jsme se vydali směr centrum. Cestou jsem potkali pár bláznů z všem dobře z letošního Dressler campu známé kapely Dusty Kate, kteří nás přivítali hlasitým jásotem a pokřiky typu:" kde ste dopíči?" Ušli jsme asi 100m a najednou další nehoráznej řev a Nazdááááár volové... načež následovalo svlíkání dvou týpků uplně do naha a následný skákání do živýho plotu - to vše v centru stotisícového města za plného provozu :D Večer jsme zakončili v jedný krčmě, kde jsem dali pár piv a jeli zpět do Hrádku. Cestou ještě našeho babyface Žorža stavěla policie, ale Žoržo využil svýho charizma a za propadlou technickou dostal pokutu 100kč (čteš správně) a tím se asi vysmál všem lidem, co někdy v životě platili nějakou pokutu vůbec. Další den ráno se čekal příjezd další části tréninkuchtivých bikerů. Po snídani s Novou dorazil Vlasta s Romanem, taky Petr Jeřicha nebo SA-Dán Škvaříček. V jednu chvíli se v hale pohybovalo najednou asi 18 jezdců, což už bylo chvílema trochu o hubu, protože člověk jel, nad ním skákal Vlasta, za ním se rozjížděl Šimon a před něj dopadal Jiřan. Ale všichni si to hodně užili, a okolo 6 hodiny večer, po tom co Vlasta dolámal posledních pár prkýnek, jsme se rozloučili a zůstali jsme jen já, Jiřan, jeho brácha, Dominik Kořený, a jeden místní týpek. Zatáhli jsme to do domu dětí, popili trochu vínka, pokecali a šli spát. V neděli už zbyl jen Jiřan, kterýmu tímto díky že mi pomohl v neděli uklidit v hale. S Jiřanem jsme zajezdili asi 2 hodinky, a rozloučili se s tím, že brzo dáme repete. Večer mě ještě čekalo zaplacení ubytování a předání domů dětí paní domácí, což proběhlo v naprostém pořádku, takže příště máme zase dveře otevřené. Jinak v hale je možnost zdarma trénovat celou zimu po odpolednách nebo o víkendech, avšak pouze po předchozí domluvě se mnou, jelikož to mám na svoje triko. Ale rád tam s každým zajdu pojezdit. Většinou v neděli dáváme společný poježdění i se Šimonem a dalšíma, takže není problém se domluvit.

Takže díky všem co dojeli, jakkoliv pomohli a nebo se jen dobře bavili pořádným ježděním bez zbytečnýho očůrávání překážek a šli do toho naplno. See ya next time!

-------

Horšovský Týn by Davídek Herkuj

Závody v Horšáku, tak to byla akce hodně o pohodě. Kdo nepřijel, tak jednoduše udělal chybu. Kluci v Horšáku si dali se závodama hrozně moc práce, všechno se to odehrávalo na velkém travnatém prostoru vedle motokrosové trati. Ráno kolem půl 9 jsme přijeli na místo, kde kluci už v plné palbě dokončovali poslední drobnosti. O chviličku se na parkovišti začali sjíždět kluci z blízkého okolí, ale také z Prahy, Blanska no zkrátka všichni kdo měl chuť a čas si zajezdit i za nepříznivého počasí. Počasí klukům totiž moc nevyšlo podle jejich představ. Bylo mokro a docela zima, ale i tak nám to nezkazilo náladu. Na místě byl malý útulný stánek, který nabízel grilované klobásy, čaj s rumem:D na kterém si pošmáknul strejda Gryc. A teď k závodům. Vše vypuklo okolo jedenácté hodiny. Asi třicet jezdců ve všech kategoriích se rozjelo do tratí bojovat o nějaký ty fleky na bednu. Na závod bylo dostatek času, takže si jezdci mohli vychutnat závod se vším všudy. Závod se jel na tři kola po šesti sekcích. Po dokončení závodu byla malá pauza ve které se dával do kupy seznam jezdců do UCI finále. Seznam byl hodně našlapaný a tak od začátku nebylo jasný, kdo by mohl jak dopadnout. Jeli se tři sekce ve kterých se rozhodovalo o tom, kdo obsadí jaký flek. Roman Chvojka, který i přes to že netrénuje, ukázal kvality svého ježdění a tak bral nejvyšší stupínek. A jaké, že byly ceny ve finále? První místo ve finále bylo našlapaný kolo za 10.000 Kč.

Na závěr bych chtěl poděkovat ještě jednou klukům, kteří se dali s přípravou závodu hrozně moc záležet a doufám, že příští rok se budou v této činnosti opět angažovat a připraví stejně kvalitní závod jako letos.

Davídek Herkuj

-------

Honza Musil nám z Anglie přivezl časopis Mountain Biking UK Magazine, kde se píše o jejich velkém Londýnském pojezdu...

 

 -------

Zprávička od VaShEka: Minulý týden jsem se vrátil ze soustředění z Chorvatska, které pořádal Štefan Pčola. Byl to myslím už pátý ročník, ale já tam byl poprvé. Terén tam byl přesně jako ve Španělsku. Mega ostré kameny, že kdyby člověk spadnul, tak je snad dokonce mrtvej :-). Co mě moc potěšilo bylo to, že jel Samuel Grečner, protože sem ho od MS neviděl a skvěle jsme potrénovali a hecovali se. Druhý den mě ofoukl vítr od moře záda a začaly mě bolet až večer při hraní karet s mr. Kolárikem a Samuelem. Zeleň, žalud, eso, gule a kdoví co ještě, jebnuté karty! Hráli jsme o to, že ten co prohraje je všechny ty nejsprostější slova co znám a kdo myslíte že prohrál? Mr. Kolárik :-D Já se pak vzbudil ráno a záda mě bolely tak, že jsem nemohl ani skákat po zadním. Bohužel jsem jeden den vynechal, ale pak už to bylo OK. Krom toho tam bylo zhruba 15 Slováků, 15 Poláků včetně Pawla Reczka a Karola Serwina a asi kolem 6 Čechů, takže máme do příštího roku co dohánět :-) Jinak jsme pořád všichni jezdili a jezdili a bylo fajn a sranda.. Ještě musím moc poděkovat jak Štefanovi za Croáááátiu, tak Michalu Novákovi za parádní fotky!! VaShEk

-------

Kamila Venclová!!

Po dlouhý době jsme zašli s Kamčou Venclovou na vínečko probrat život, takový ty babský věci a vše kolem a nějak mě u vínka napadlo udělat malej rozhovor s ženskou, která patří do rodiny Venclů, ale neodmyslitelně i do rodiny biketrialistů. A to i přesto, že na trialovým kole vlastně nikdy nejezdila.. Na závodech jste ji ale určitě viděli hodněkrát, možná vás "pískala" na nějaký sekci a letos na DC009 bude mít speciální funkce, na který se začíná už pilně připravovat... Že ano slečno Kamilo :-) ??

No jasně! Takovou velkou trialovou akci léta si přece nemůžu nechat ujít. Byla jsem v Tanvaldu první rok a stálo to za to, jenže loni mi to bohužel nevyšlo.. ale letos už s tím počítám a těším se.

Prozradíš něco z toho co připravuješ? :-) Nebo se necháme asi překvapit..
Já něco připravuju?? Mno, možná přijde i kouzelník, ale, nechte se překvapit…

Řekni mi, jak to vlastně u vás doma chodí nebo chodilo, že jsi začala tak pravidelně jezdit na trialový závody?
Brácha začal jezdit trial někdy když mu bylo devět, pokud se nepletu. No a najednou byli s našima o víkendech pryč a několikrát nám se ségrou nabízeli, abychom jely taky. A protože jsme byli od malička vedený ke sportu, tak mě začalo zajímat, co za sport, že to ten Kuba dělá. Nadchlo mě to, a najednou jsem začala být součástí rodinných trialových výprav. Ono to vlastně bylo hrozně fajn, celej den na čerstvým vzduchu, všude kolem spousta bezva lidí, sranda. Ze začátku jsem byla jen „nosička batohu a pití“, jenže najednou nás Kuba nepotřeboval a na jednom ze závodů neměli rozhodčí, tak jsem se nechala přemluvit, sebrala veškerou odvahu a postavila se poprvý s těma stopkama do lesa mezi mlíka a tím to všechno začalo… byly to nervy, abych něco nepokazila, ale kluci mi pomohli, takže jsem přežila. Mám trial ráda, s Kubou a s našima jsme objeli řadu závodů MS v zahraničí, poznala jsem spoustu novejch fajn kamarádů no a myslím, že i ty společný pařby v různejch městech stály za to.

Mluvili jsme teď na kafíčku o tom, že je málo rozhodčích. Ty jsi toho odpískala hodně a na závody jezdíš vlastně jen kvůli tomu.. Baví tě to?
Jak říkám, přišlo to najednou, z ničeho nic, byla jsem do toho hozená jak do vody, ale nakonec si teď vlastně závody bez „pískání“ ani neumím představit. Po několika závodech jsem se zbavila strachu, jestli náhodou někde něco nepřehlídnu, nezkazím, někoho z jezdců nepoškodím a vlastně mě to fakt baví. Ale ještě jsem tím spojila příjemný s užitečným. I díky pískání jsem získala přehled o tom, kdo je kdo, jak kterej z kluků jezdí, jaký dělá pokroky a mohla tak se pouštět do pozávodních debat při našich rodinnejch debatách nebo cestách ze závodů.

Je veliká škoda, že se nehlásí rodiče nebo někdo z okolí jezdců na to rozhodcování. Já myslím, že rozhodčí dostávají nějaký peníze ne? Že ta dřina je něčím ohodnocena a bez rozhodčích závody neodjedeme..
Rozhodčí jsou v trialu nedostatkový zboží, a v posledních letech čím dál tím víc. Pár kluků, jejichž rodiče pískali pravidelně, už nejezdí a najednou je ten úbytek znát. Kde jsou ty časy, kdy pískali tři Bartošovi, Pavel Jarolímek atd. Jako rozhodčí za to máme čtyři stovky a vždycky něco k jídlu a pití, takže zadarmo to neděláme. A řeknu Ti, že takový řízečky v Blansku vůbec nejsou k zahození.

Myslíš, že to za tu práci stojí? :-)
Co já vím, nikdo z rozhodčích, se kterýma jsem se za svojí “pískací” kariéru potkala, to nedělal pro peníze, ale pro radost, pro dobrej pocit a pro to, aby ti jejich potomci, sourozenci apod. mohli objet plnohodnotnej závod bez nutnosti rušit sekce, protože nejsou rozhodčí. Podle mne to teda za tu práci určitě stojí. Navíc já osobně mám pocit, že i jezdci se uklidnili, hádek s rozhodčíma ubylo, a že i oni si těch lidí, který to dělají dobrovolně, váží…

A je to těžký stát na tý sekci těch "pár" hodin, být v pozoru, pořád říkat čas a na prstech ukazovat body?
Ani ne tak těžký, jako náročný na koncentraci. Po několika hodinách už občas člověk nevnímá, kolikátej jezdec vlastně jede, kolik že to má bodů a tak. No a pak je to samozřejmě těžký, když je ošklivo. Stát celej den na jednom místě, v zimě, dešti, žádnej med. Ale jinak je to občas fakt sranda.

Musíš mít nějaký školení?
Komise biketrialu pořádá každý dva roky přeškolení rozhodčích, kde se probírají různý sporný situace a žádáš o licenci. No, pak je určitě dobrý si trošku pročíst řády, ale vlastně úplně nejlepším školením je každej závod sám o sobě.

A co jezdci nebo rodiče? Jsou na tebe hodní nebo jsi zažila už nějaký rozbroje a hádky? Co nějaká veselá nebo smutná příhoda??  Ze sekcí.
To víš, že jsem pár rozbrojů a hádek zažila. Na tohle bejval specialista třeba Vlasta, takže párkrát jsme se pohádali i o absolutně evidentních věcech k velkému pobavení všech přihlížejících.. ale to už je taky minulost. Nervy na sekci občas dokážou udělat hodně. Často jsou kluci vtipný i přímo v sekci, občas stačí malej nevinnej vtípek a pak jsou rozhozený jak oni, tak já. Většinou ale naštěstí převažujou ty veselý chvíle.

Co bys doporučila nebo jak motivovala ty, kteří stojí opodál a bojí se třeba dělat rozhodčí, že by něco zkazili nebo že je to moc zodpovědná věc?
Nebát se, to je základ. Sebrat odvahu a říct si, že to přece všechno děláme pro dobrou věc a pro ty naše kluky (a holky) trialový. Zodpovědná věc to možná je, ale nebude-li dostatek rozhodčích, bude se muset snižovat počet sekcí a to by přece byla škoda, ne? No a těch pár kaček do kapsy a dobrá sváča, to za zvážení taky stojí.

A co Ty? Jak se máš? Budeš letos jezdit na nějaký závody, když táta skončil v komisi a brácha lítá freestyle?
Mám se moc dobře. Chodím sice normálně do práce, ale užívám si jara a hezkýho počasí se vším všudy, zase začínám jezdit na in-linech, na kole, běhat a samozřejmě sem tam nějaká hospůdka, koncert apod. taky proběhne. Navíc mě snad už konečně během roku čeká stěhování do vlastního, takže nevím nevím, jak to se mnou a s pískáním letos dopadne. Ale ráda bych na pár závodů zajela, určitě tradiční podzimní SportLife si nechci nechat utéct, ale ráda bych se zas podívala na tradiční závody v Blansku, Březovou nebo Děčín a jsem zvědavá, jak se se závody poperou noví pořadatelé z Hamrů. Ale všechno záleží na náladě, počasí a dopravě..

A co to překvapení na DC009?
Pepo, překvápko je překvápko, tak nevyzvídej.

Díky a těším se zase na vínečko :-) Díky moc za rozhovor, myslím, že díky za všechny jezdce a pořadatele, že boduješ a snad ještě budeš a budu se těšit nejen na camp. Prima jaro!!

-------

K-124 Days

Nějak je pro mě těžký urovnat si všechny pocity z letošní návštěvy Koxx Days a napsat o tom report, ale zkusím to. Byl jsem na Koxx Days jen jednou před dvěma lety a i tahle akce mě popíchla, abych udělal svůj camp. Přišlo mi skvělý, když tam byl stan, kde hráli přes den kapely, závod Elity moderoval speaker a všude bylo spousty jezdců, baget a pohody. A ta atmosféra mi letos nějak chyběla. Přišel mi to skvělej trénink strašně jezdců na neskutečně skvělým místě a výborně obsazenej závod v kategoriích Elite a Super Elite a neskutečný skoky těhle riderů. Speaker ale nebyl, koncert nebyl a to mi přijde škoda...
Přibyla ale páteční akce v Paříži u obchodu společnosti K-124, která všechny značky kolem Koxxu sdružuje a podle který se taky už správně neříká Koxx Days, ale K-124 Days, ale myslím, že pro hodně lidí to budou ještě dlouho Koxx Days :-) Na šestou byl vyhlášen sraz na streetek po Paříži. My jsme chtěli vyrazit, ale nějak jsme to nestíhali. Vyrazil Michal Budský, Žoržo a Lukáš Tůma a nakonec to taky nestihli a dorazili až na párty, která byla asi od osmi večer v K-124 obchodě. Prej to tam moc nežilo a tak vyrazili na Ajfelovku a poznávali krásy nočního města lásky.
V sobotu se drtily kameny a odpoledne byl první závod Elity a Super Elity a to je peklo pekel, hrůza a krása zároveň. V Elitě jel Vlasta Čihi a myslím, že se pral statečně, ale ty jeho chyby.. Vlastoooo :-( Pak byla v budově, kde byla přejímka, bar a K-124 mobilní nabitej shop, exhibice flatu na kolech i jednokolkách,. Přes den probíhaly i další jízdy na 4X a podobný věci.
V neděli od devíti se jel závod těch základních kategoriích, kde všichni naši jeli v seniorech asi s padesátkou dalších lidí. Každá kategorie má svoje vlastní sekce a naše "repre" jela skoro pohromadě a chvilkama to byla docela veliká podívaná :-) Hlavně když kluci jedou první kámen na pětkrát a na zbytek sekce jim zbyde minuta :-) To byste museli vidět...
Od dvou zase Elite, ale hlavně Super Elita a zase peklo pekel. A hodně zajímavý je pozorovat jak rychle se do těhle kategorií prosadili kluci jako je Abel Mustieles nebo Alexandre Fabregas.
Myslím se, že zúčastnit se takový akce je zkušenost, kterou hned tak někde nenajdete. Tak si do kalendáře na příští rok napište už teď: Konec března, Koxx Days..tedy K-124 Days..

-------

Kuba Vencl je Pražskej týpek, kterýho není potřeba moc představovat. V biketrialovým i trialovým světě toho zažil od mládí hodně a taky toho hodně vyhrál, ale poslední roky přičuch k freestyle mtb a trial pomalu přestal jezdit. Loni se ukázal na campu jako Party boy a pak na Sport Lifu jako pořád skvělej rider, i když svýho trialovýho Koxxe asi musel v garáži dlouho hledat..

Co Kubo? Kolikrát jsi byl loni na tom Koxxíkovi?

Čau, odhaduju to že tak 10x maximálně, na začátku roku jsem byl párkrát, a pak závody Brno na jaře a znovu Brno na Sportlifu.

Bylo super, že jsi se tam objevil a jel, ale co vlastně teď jezdíš? Tedy spíš jaký kolo a jaký akce a závody?

V současný době hlavně dirt a slopestyle. Zatím mám jenom pevný kolo, ale i celopéro je na cestě a rád bych šel cestou odpruženýho kola a velkejch skoků. V tom vidim budoucnost.

Asi Ti to docela jde a myslím, že docela diktuješ :-) V čem vidíš pro Tebe největší rozdíl mezi trialem a ostatníma disciplínama, hlavně třeba v ježdění, trénování a partě kolem....?

V ježdění a tréninku je to hodně podobný, jezdím prostě co nejvíc se dá, ale ty podmínky jsou asi o něco horší. Ta parta lidí je taky docela podobná, ale atmosféra je asi trochu jiná. Myslim že je to daný tim, jak v trialu je zvyk že už malý děti jezdí na závody s rodičema a v tom duchu se to pak většinou dost drží. To je supr, ale zároveň to svazuje. Tohle je rozhodně jiný. Jinak lidi kolem jsou vesměs přátelský a mám pár kamarádů se kterejma jezdíme po závodech i jen tak pojezdit. Samozřejmě chce každej uspět, ale není tu rivalita v pravym slova smyslu.

A v čem vidíš rozdíly, klady nebo zápory těhle dvou světů v rovině organizační, pořadatelský a tak..?
Tak v dirtu, slopestylu a obecně freestyle mtb neexistuje žádná federace a ani oficiální seriál závodů. Přesto ale závodů máme docela hodně. Je to vždycky hodně těžký se prosadit, stejně jako v trialu se i malý chyby projeví, ale občas se zase stane že ti to trošku spadne do klína. Jde o to jak to komu sedne. Taky hodnocení, který není a ani nemůže bejt 100% spravedlivý se může zdát nefér. Ale to je prostě součást. Myslim že lidi to berou tak jak to je. Musíš to prostě zabít a nejedeš proti soupeřům a často ani proti sobě jako spíš pro sebe. Když jseš spokojenej sám se sebou tak to i ve výsledcích bejvá dobrý.

A proč jsi tedy vlastně přešel? Trial Tě přestával bavit nebo Ti freestyle přijde větší adrenalin a větší show?

Bylo to tak, že od mala jsem chodíval skákat na dirty a jezdit na streetek. Věnoval jsem tomu docela hodně času. Dostalo se to u mě do fáze že bylo obojí rovnocenný. Pak byly i období kdy jsem trialový kolo nevzal do ruky třeba 3 tejdny. Chtěl jsem trochu změnu a posunout se někam jinam.

Na oko a podle časáků to vypadá, že kluci s výsledkama jako Ty by už z toho ježdění mohli něco mít? Máš z toho něco, třeba i v porovnání proti trialu a tak všeobecně? Hodně kluků z freestylu se tváří, že maj sponzorů plný kapsy a to je všechno v trialu asi trošku jiný.

Ta situace je určitě asi lepší a nějaký možnosti tu jsou. Z Čechů eště není nikdo tak daleko, že by byl vyloženě profík a nedělal nic jinýho. Já osobně jsem teď přešel k Authoru kde jsou podmínky na dobrý úrovni. I moji daší sponzoři RST racing a Sombrio mi skěle vycházejí vstříc. Funguje to asi tak, že materiál moc řešit nemusim i nějaký cesty se pořeší, ale rozhodně to není zadarmo. Je důležitý dostávat se no časopisů, na internet, do videí a tak podobně. Samozřejmě i zajíždět dobrý výsledky na závodech. Prize money bejvaj občas docela dobrý a dá se z nich lecos zaplatit, ale pořád do toho jdou i nějaký peníze ode mě i od rodičů. Co se občas stává je takzvanej sběrač sponzorů – pár takovej lidí ve freestylu je, mají za jménem třeba 10 firem, ale vlastně za nic a často to ani neznamená žádnou spolupráci.

Myslíš, že Ti to trialový ježdění od mládí pomohlo i teď ve freestylu a nebo naopak ses musel některý návyky odnaučit?

Určitě mi to moc pomohlo. Z trialu má člověk cit pro kolo to je věc co nepříde ze dne na den. Hodně z toho pořád těžim. Myslim že žádný návyky jsem nemusel měnit. Když si sednu na druhý kolo tak trochu přepnu na jinej režim, ale nakonec je to dost podobný.

A jak jsi vlastně a v kolika začal s trialem a co a kdy Tě k němu přivedlo?

Bylo to tak že jsem jezdil na skejtu už někdy v první třídě asi po dvou letech už jsem jel i nějaký závody. Táta mě jednou vzal na MS v trialu do Kutný Hory a tam se mi to asi zalíbilo. To mi bylo 9. potom to šlo celkem rychle, sehnal mi kolo od Ládi Melichara a na podzim jsem už začal jezdit. Na jaře roku 1999 když jsem přijel na první závody do Olomouce, tak se zadařilo a já vyhrál. Od tý doby jsme to objížděli.

A rovnou mi řekni nějaký výsledky, kterejch si nejvíc vážíš. Tedy v trialu i ve freestyle mtb.

V trialu je to mistr Evropy v juniorech, 4. místo na MS v kadetech, a pak 5. místo na MS UCI v juniorech. Ve freestylu 6. místo na Adidas Slopestylu což je největší slopestyle v Evropě. Dál 11. místo na Whitestylu což byl slopestyle na směhu za účasti evropský špičky, taky hodně bláznivá akce a u nás vítězství na Freestyle games kde jsem odjel 720ku jako první z Čechů.

Jak často a kde hlavně jezdíš a myslíš, že se letos na skákání po kamenech ještě dostaneš?

Hodně se vyskytuju ve Strašnicích v bazénech a v poslední době v Říčanech kde s Honzou Tothem asi nejvíc trénujeme a snažíme si vytvořit trochu podmínky. Jezdim tak 4x-5x za tejden pokud je počasí a stíhám to se školou. Myslim že určitě se na trial dostanu ale víc než loni to určitě nebude.

Co bys trialu nejvíc vytknul jako disciplíně nebo jeho organizaci a co bys změnil?

Nechtěl bych nic přímo vytýkat, spíš bych chtěl nastínit svojí představu. Byl jsem na hodně závodech a poznal jak to kde chodí. Nejlepší dojem na mě určitě udělaly závody UCI kde to většinou mělo úroveň. Spojení s ostatníma disciplínama horskejch kol je dost prospěšný. S tim souvisí i moje představa že na 20ti palcovym kole by měli jezdit spíš začátečníci a děti a pro „profíky“ by mělo bejt horský kolo. Třeba na MS UCI ve Fort William byly krásný sekce s hromadou fandících lidí a to i na finále juniorů. Tak bych si představoval opravdovej závod formátu mistrovství světa.

Díky Kubo a drž se!

-------

Kristaps Skudra (Lotyšsko)

Hi Kristaps,
my se známe už dlouho a myslím, že Tebe nebo někoho z Lotyšska znají kluci a holky v Česku, ale přeci. Zkus se představit a pochválit se s výsledkama z biketrialu.

Ahoj everybody

Kristaps Skudra (skudra znamená v lotyšštině mraveneček)
Bydliště: Riga, Lotyšsko
Rok narození 1981
Místo narození: Ventspils, Latvia
Jezdím od: 1986
Vzdělání: Bachelors’ degree - Business management, MBA - business and law in EU
Nyní studuji: trenérský kurz
Stav: zadaný

K biketrialu jsem se dostal díky tátovi, který je fanatický motorkář. Se svojí Jawou podnikal více než 3000km výlety po tehdejším Sovětském svazu, protože na západ jezdit nešlo. V sedmdesátých letech se v Lotyšsku jezdily závody pro mototuristy jejichž součástí byla i jízda přes překážky – něco jako trial.

Nakonec vše dopadlo tak, že na konci osmdesátých let se táta stal trenérem Lotyšska. V Sovětským svazu nešlo sehnat trialovou motorku pro 6-7mi letýho kluka a tak se táta, potom co v populárním československým časopisu Svět Motorů našel informace o biketrialu, rozhodl postavit trialový kolo.

Moje první kolo bylo předělaný z normálního dětskýho kola. Táta vyměnil převody a přidal ráfkový čelisťový U brzdy. Pamatuju si, že jsem byl šťastnej, ale ty brzdy byly katastrofální.

Měl jsem ale kliku a časem jsem dostal svý první opravdový trialový kolo – Made in Czehoslovakia. Jestli se nepletu, tak to bylo TC-50 z Technasportu, v zelený barvě s dobrejma brzdama a bylo pěkně těžký. S tímhle kolem jsem se v roce 1991 vydal na Mistrovství SSSR a vyhrál jsem svoji kategorii. Dostal jsem možnost vyrazit s reprezentací SSSR na jeden závod Mistrovství světa, který se ten rok jel na Březové. Už si nepamatuju kolik tam jelo závodníků, ale dojel jsem myslím devátý.

Brzy na to se Lotyšsko osamostatnilo od Ruska, ekonomika šla dolů a sportovní aktivity šly stranou mimo jiné i díky tomu, že obě moje český kola (TC a ještě jedno BMX) někdo ukradl.

S biketrialem jsem to začal brát opravdu vážně v roce 1996, když jsem v Ugale (kde jsem žil) našel pár dalších jezdců. Pak jsem dostal svý první Monty B-221 s hydraulickýma brzdama. To už bylo něco! A v roce 1997 jsem opět vyrazil na Mistrovství světa a znovu na Březovou. Závody neskončily moc úspěšně, ale od roku 1997 jsem jezdil na MS každý rok. Vypadá to, že poprvé od té doby vynechám MS až letos v Číně. Nejlepší vzpomínky na MS mám z Kutný Hory (zase Česko) 2004, kde jsem poprvé startoval na 26” kole v Expertech a skončil jsem čtvrtý. To je můj nejlepší výsledek.

A co děláš kolem biketrilu nyní?
Momentálně už nejezdím tolik co dřív, ale tenhle sport si opravdu užívám. S podporou magistrátu v Ugale jsme pořádali skvělý indoory a táta pořád pracuje v Karters biketrial school, kde vychovává nový dobrý jezdce.

Co Tvoje škola? Jak ji vedeš?
V únoru 2009 to budou dva roky co jsem začal učit nový jezdce v Rize, hlavním městě Lotyšska. Momentálně mám asi 15 žáků od pěti let a i jezdce přes třicet, který učím se zlepšovat. Táta strávil hodně času nad programem diplomovaných jezdců, který pomáhá jezdce motivovat k tréninku všech dovedností, včetně těch, které nejsou hned na oko vidět. Například v prvním stádiu musítě vyjet na dvě palety, stát na kole dvě minuty, odskákat předním kolem o 360° tam a zpět atd. Celkem 7 dovedností. Když je všechny zvládnete, dostanete od klubu certifikát. Dobrý a efektivní systém.

Jak je u vás biketrial organizovaný, kolik máte jezdců, kolik závodů a tak?
Biketrial je organizovaný pod Lotyšskou motocyklovou federací a Mistrovství Lotyšska je pořádáno společně s moto trialovým mistrovstvím. Stejný den a stejné sekce. To je pro kola výhodou protože, díky tomu máme hodně mistrovských závodů (6-8 ročně). Nevýhodou ale je že ne všechny sekce jsou vhodné pro kola. Jenom jeden závod seriálu je pořádán biketrialovými jezdci, protože v Lotyšsku je jenom jeden biketrialový klub. Mimo Mistrovství Lotyšska máme i pár exhibčních závodů s lepší show.

Během roku máme 6–8 závodů Mistrovství Lotyšska, asi tak 3-4 klubové závody a potom Riga Open Freestyle Trials. Nejvíce mohu doporučit zůčastnit se závodu v Rize a pro klasický biketrial je nejlepší závod národního mistrovství v Liepaja, kde jsou nádherný podmínky. Možná tam jednou uspořádáme Mistrovství Evropy.

Byl jsem u vás na tom prvním exhibičním závodě v Rize. Loni ho vyhrál Vašek Kolář. Popiš prosím trošku tuhle akci a její myšlenku.
Je to biketrialová battle, kde musíš ukázat vše co umíš a dostaneš za to známky od porotců. V roce 2005 jsme tenhle závod pořádali poprvé a byl to pro nás velký experiment, který ale skončil velmi úspěšně. Proto jsme mohli tuhle akci uspořádat znovu v letech 2007 a 2008 a dotovat ji slušnými prize money. Poslední ročník vyhrál velkým stylem Vašek Kolář.

Je víc lidí závodníků a nebo spíš street jezdců?
Jak tak počítám, tak máme asi 80 jezdců. Na závody jich jezdí asi 30 a zbytek jezdí v ulicích jen tak pro zábavu.

Jezdíte jen BIU nebo i uci?
BIU

Pro ty kdo neznají pořádně Lotyšsko, popiš prosím trošku Tvoji zemi.
Věřím že Lotyšsko je přátelská země. Nezapomeňte že nejsme Rusko. Žije u nás sice asi 30% komunita rusů, ale máme svůj vlastní jazyk a bohaté tradice. V současný době je Lotyšsko v hluboký ekonomický krizi.

Jezdí se trial i v okolních Pobaltských státech?
V Estonsku byl trial na vrcholu před 3-4 lety, ale nyní jde dolů protože dobří jezdci přestali jezdit. V Litvě je to naopak. Biketrial je tam na vzestupu a litevci k nám jezdí na závody. Přesto je ale v ostatních pobaltských státech méně jezdců než v Lotyšsku.

Máte už nějaký seznam závodů na příští rok a je třeba nějaká akce, kterou bys doporučil našim jezdcům?
Máme už kalendář národního mistrovství. Jestli máte zájem, tak doporučuju závod v Ugale, který pořádá náš klub www.karters.lv 11.července a kde vás moc rádi uvítáme. A potom samozřejmně Riga Freestyle trials, který doufám zase letos zorganizujem.

Jo a přijedete letos už konečně na Dressler camp? :-)
Doufám.

-------

Honza Musil - Eskamotér z bitvy u Slavkova

Honza Musil je patnáctiletej kluk ze Slavkova u Brna, kterej jezdí biketrial 9 let a za tu dobu se z malýho jezdce vyklubal výbornej rider a jedna z nadějí českýho biketrialu. Na kontě má řadu medailí, ale taky hloupejch proher a poslední dva roky mu život komplikujou i zranění. Honzu poslední dvě sezóny trošku trénuju a koučuju a je to s ním někdy těžký... Normální je, že první sekce zvorá, pak se vzpamatuje a vše dohání. Někdy dohoní a někdy ne. A tak se snažíme pracovat trochu víc se soutředěním a psychikou a snad se to lepší. S Honzou ale taky jezdím na motorce a z toho posledního ježdění má Honza nový zranění.. Předjel mě, padnul a má zlomenou klíční kost.

Zdar eskamotére. tak jak se to stalo?

Brý den, pane trenére a skoro-mistře sportu! No tak, jak jsi už napsal, tak to bylo na motorce... Konkrétně na pískový motokrosový trati v Hodoníně. Začalo to tím, že jsem s tebou začal trocha závodit. No možná trošku víc. Ale samozřejmě jsem tě skoro bez nějakých problémů předjel a už jsem ti tradá ujížděl v dáli :-D No a jak jsem byl tak hezky rozjetej, tak jsem si to ještě hezky podržel a asi až za moje schopnosti a na takový hrbech před zatáčkou jsem si vyzkoušel fróňo přes řidítka. No držku rovnou do toho písku, že jsem ještě týden nemusel nic jíst, a motorka si to ještě krásně namířila na moje záda. No pak tam teda konečně asi po půl hodině dojel jeden majster sveta z Vidláku 42 a zvedl ze mě motorku. No a byla z toho zlomená klička, měsíc a něco ruka v ortéze a krásný Vánoce :)

Ty jsi se vrátil před týdnem z Anglie, kde studuješ. Co tam studuješ za školu a kde?

No studuju asi 30 kiláků od Londýna, v městečku zvaném Brentwood. Škola má nápaditej název (Brentwood School) a je to v podstatě něco jako českej gympl... Až na to, že se tam všechno učím v jazyce anglickém.

Jak probíhá výuka na takový soukromý škole, jaký máš denní program a co je tam jiný než tady v Česku?

Výuka probíhá asi tak, že se stejně musíš učit :D Ale určitě máme víc projektů a nemusíme se tolik věcí biflovat z knížek. A určitě dobrá věc je, že si můžu zvolit, jaký chci předměty a nemusím dělat něco, co už nikdy nebudu potřebovat... A taky je tam znát jinej přístup profesorů ke studentům, prostě to není jak tady, kde se učitelé snaží z tebe udělat blbce a je jim jedno jestli se něco naučíš.

Máš v Anglii čas na kolo? Jak a kdy a s kým trénuješ?

No tak času na kolo mě teď jaksi trochu ubylo kvůli tomu, že začátek ve škole byl docela těžkej. A taky tím, že když příjdu ze školy, tak už je tma. Ale teď před Vánocema jsem se snažil přes týden dělat nějaký sporty na doplnění k BT, takže většinou posilka, plavání a strečink. No a pak jsem chtěl vždy víkend co nejvíc využít k ježdění, takže jsem jezdil tak 3-4 hoďky oba dny. No a vlastně tenhle trénink mě pomohl před Evropským Pohárem v září. Tam jsem myslím měl jednu z nejlepších forem za tuto sezonu. No a trénovat se snažím s každým kdo jezdí v mým okolí. Takže to jsou jména jako třeba Scott Wilson, James Sheridan, Tom Rankin a převážně elite jezdci. No a pak někdy i s klukama co jezdí jen pro radost a potěšení.

Jaká je vlastně úroveň jezdců, lidí kolem biketrialu a sportu vůbec. Jak je tam bt organizovaný? Kolik mají závodů, jedzců? Jezdí hodně street?

Řekl bych, že úroveň organizovanýho BT a závodů je tam o trochu nižší než u nás. Ale jsou tam věci, ze kterých bysme se mohli poučit i my. Třeba je tam víc volných a klubových závodů, kde jde především o zábavu a o porovnání vašich skillz s ostatníma riderama. Myslím že licenci tam má něco kolem stovky lidí, což není zrovna moc, ale někdo tam jezdí třeba jen UCI a taky je tam hodně street jezdců. Street je tam myslím docela dost oblíbenej a některý týpky sami určitě dobře znáte (třeba Danny Macaskill). A taky se mě líbí, že třeba zrovna můj tamější klub pořádá každej víkend tréninky pro mladší a začínající kluky a může tam přijít prakticky kdokoli, i bez kola. No a od září jsem tam těmhle hochům taky začal předávat něco ze svých eskamotérských a malých schopností :-)

Ty se asi na domácí závody příští rok moc nedostaneš co? Budeš jezdit Mistrovství UK?

Příští rok si asi v MČR nezajezdím. Ale určitě mě neodepisujte, protože kdykoli budu mít čas tak si sem zaletím na nějakej závod. A taky to teď vypadá, že budu snad jezdit za Česko takže mě uvidíte nejmíň na všech evropských závodech. No a měl bych i jet anglickej mistrák a to nejspíš v Elitě.

Na letošním EP v Anglii se Ti jelo dobře a byl to asi Tvůj nejlepší závod co?

Jo, EP pohár, kde jsem byl už za skoro domácího se mě fakt povedl. Jak už jsem psal forma se prostě znenadání objevila a bylo to tam. Taky mi docela sedly sekce (takový těžší a skákavý) a atmosféra závodu. No a hlavně jsem tam nenadělal moc svých kaskaderskejch kousků, který ty moc dobře znáš :D

Jaká byla vůbec ta letošní sezóna a co bys chtěl zajet v těch dalších?

Letošní sezóna byla myslím trochu nešťastná na zranění, ale nakonec vše dobře dopadlo a já jsem spokojenej. Sice jsem možná nezajel výsledky jaký bych si nejvíc přál, ale ježdění mě hlavně bavilo. A votom to je. No a do budoucnosti bych chtěl, aby mě ježdění pořád tak bavilo a aby bylo víc závodů, po kterejch bych si mohl říct, že jsem předvedl, co umím.

Ty jezdíš ve Slavkově v podstatě sám. Co bys poradil klukům, který nemají někdě blízko podobně zaměřenýho skákavýho kámoše aby je to víc bavilo?

No tak určitě je ježdění ve skupince s kámošema daleko lepší, zábavnější a asi i progresivnější. Ale pokud chce člověk zajet nějakej výsledek, tak musí počítat s tím, že to prostě někdy nebude marmeláda. No a jediný co se s tím dá dělat je buď si kámoše najít a kolo mu vnutit :D, případně za kámošema někam dojíždět. No a druhá možnost je, jezdit víc a dýl, takže tvým kámošem se stane tvůj bike.

Jak jsi se vlastně k bt dostal a kde jsi ho viděl poprvé?

Dostal jsem s k němu někdy v 7 přes tátu, kterej ho dřív ve Slavkově trénoval. No a poprvý jsem ho viděl v Brně na přehradě, kde mě klub půjčil kolo a já začal skákat a padat :)

Díky a koukej se dát brzy do pořádku. Kdy letíš zase do UK? A kdy se podíváš zpátky do Česka?

Taky díky moc. Já zpět do UK letím 6. ledna, ale v podstatě jen na měsíc. Pak přijedu zas na týden na prázdniny do země české.

-------

BASS

Ahoj Radku. Myslím, že Tě většina lidí kolem biketrialu zná, ale přeci jen.. rychlý dotazníček.

jméno: Radoslav
příjmení: Basel   
přezdívka: BASS
rok narození: 1981
jak dlouho jezdíš biketrial: No na kole poskakuju od 5 let, ale závodit jsem začal až v roce 2003.
zaměstnání: Jsem úředník magistrátu města Havířova.

Nemůžu asi nezačít tím, že jsi pár dní nový člen a místopředseda komise biketrialu. Změnilo se za těch pár dní něco a nebo už se práce valí? Zatím se na mne valí povinnosti  z civilní práce, kde tak jako každým rokem honíme dost věcí na poslední chvíli. Oficiální schůzku komise plánujeme udělat až po novém roce, takže se momentálně spíše věnuji přijímání gratulací (které osobně považuji spíše za kondolence).

Máte už jako nová komise nějaký program a přihlásili se vám nějací spolupracovníci, tak jak se o tom na hromadě mluvilo? Ustanovený program momentálně není, nicméně je to otázkou následujících dnů, maximálně týdnů. Máš pravdu, že spolupráci s novou komisí přislíbil v téměř euforickém závěru valné hromady kde kdo. Byť jsem skeptikem a realistou jsem přesvědčen, že spousta delegátů (i těch bez hlasovacího práva, Pepo) svou nabídku myslelo smrtelně vážně. Jak jsem již řekl nová komise má před sebou úkol navázat na práci předchozí a ve svém snížením počtu 3 kusů, se bez spolupráce prostě neobejde.

Co si myslíš o stavu biketrialu u nás a ve světě? A o stavu a organizaci trialu pod UCI? Na to jak jsme malá země si myslím že jsme na tom relativně dobře. Nicméně si myslím, že to pár let zpět bylo lepší. Jsem optimistou a věřím, že nové generace jezdců i činovníků udělají z Česka opět jeden ze základních pilířů světového biketrialu. Zdá se že UCI se svým přístupem k trialu je momentálně o krok dál. Co mne ale dost zaráží je pověst jakou BIU obecně má. Nejde jen o organizaci závodů ale v neposlední řadě i o samotný styl ježdění. Posměšky na téma lyžiny nebo pedály jsou na mnoha evropských i zámořských fórech denním chlebem. Když k tomu přidáme o např. počet mezinárodních klání, které příští rok pořádá UCI ve srovnání s BIU s úrovní technických výkonů jezdců, kteří preferují závody organizované pod UCI  je podle mne čas na zamyšlení.

Pojďme zpět k vám domů do Havířova city. Zkus trošku popsat vaši historii. Přijde mi skvělý, že se z pár nadšených kluků stal tak silnej element českýho biketrialu. Kdybys vás bylo víc takovejch... NO s tím silným elementem nevím nevím, začali jsme jako amatéři – diletanti – samouci a spousta z těchto vlastností nám zůstala. Svým způsobem „fenoménem“ jsme se stali podle mne zejména proto, že jsme začali bourat komunikační bariéry. Jako jedni z prvních „souborů obdobného druhu“ jsme si založili webové stránky natočili vlastní videa, zveřejnili svoje fotky. Ve své době jsme sjednotili kluky z širého okolí severovýchodního cípu naší republiky, kde to opravdu bylo pole neorané. Dnes jsme dospěli, přibyly nám povinnosti a máme takové hluché období. Pár členů ubylo pár jich přibylo. To, o co jsme přišli v kvantitě se ale snažíme vynahradit v kvalitě. Že jsou hrdými aktivními havířovskými drtiči existence typu Markus, Kaktus, nebo Jeny Krawczyk ( o kterém dle mého názoru národ ještě mnoho uslyší) má slova snad dokazuje. Aby nás bylo víc „takovejch“ to beru mimo jiné za svůj osobní cíl v Komisi Biketrialu, kde se budu všemožně snažit podporovat vznik a existenci dalších „Drtičů“.   

A co ty jako ženatý jezdec a činovník? Máš čas ještě na ježdění? NO co ti mám na to říct. Manželství je asi to poslední co mne časově vybíjí. Horší to je s mou civilní prací no a teď ještě práce v Komisi. Uvidíme. Už letos jsem se na kolo dostal nejdřív tak na akcích jako Dressler Camp, nebo tak 30 minut před závody. Každý rok si říkám že příště se na to za A) vybodnu a půjdu se vozit do hoblíků, nebo za B) postavím se k tomu čelem a pokusím se ještě trochu pravidelněji trénovat. Jak to nakonec dopadne, uvidíme snad ve světlých zítřcích…..

Rádo stálo…….

-------

Vlasta Čiháček je z Boží vůle trialista a poslední dobou hlavně UCItrialista. A tohle mi napsal o UCI svěťáku z Belgie.

UCI Trials World Cup 3/4 – Belgie Knokke-Heist
Pod drobnohledem belgických médií se v letním letovisku Knokke - Heist konal třetí závod Světového poháru UCI. Sekce byly umístěny na jednom místě a to přímo na pláži, kde z jedné strany hraničilo místo konání s mořem a z druhé tribuny rozmístěné kolem sekcí. I přes horší počasí byla obdivuhodná účast diváků a především médií, které i díky přenosovým vozům přenášely závody v přímém přenosu. Zajímavostí je, že v hotelu za tribunou měli ubytování soutěžící … ovšem ne trialisté, ale belgické finalistky Miss Belgium :) Zázemí bylo doplněno stánky, mobilní hospodou, redbull zónou a tréningovou zónou přímo u hlavní cesty podél pláže.
Předem nutno podotknout, že do závodu jsem já i Roman Chvojka vstupovali na 19-tém, respektive 15-tém místě světového rankingu Elite 26", což není na první sezonu špatné :))). Můj výsledek byl ovlivněn především selháním na horském kole v mistrovství světa (ještě že jsem si spravil chuť na malém), kdy se výsledek započítává do světového rankingu stejně jako světový pohár, ale s vyšším koeficientem. (více bodů za MS).
Bez řečí mohu říci, že je to letos můj prozatím nejlépe odjetý světový pohár. Celkově jsem skončil na 21.místě, z více než 60-ti jezdců. Až zpětně si říkám, proč jsem udělal tohle a tamto, stačilo nedat jeden z mnoha a mnoha zbytečných šlápů a byl jsem v bojích o finále (8 nejlepších jezdců světa). Roman Chvojka si doslova a do písmene vybral smolný den a díky nemoci, předešlé zlomenině žeber a výpadku se umístil v druhé polovině startovního pole. I tak slušný výsledek, který jej udržel v první světové dvacítce Elite 26“. Držte palce, protože když vše dopadně jak má tak nejenže budou v první dvacítce rankingu opět CZE nápisy, ale konečně se někdo po hodně letech probojuje i mezi prvních 16 v Elite 26". Snad bude příští rok obsazena díky Michalovi Budskému i kategorie Elite 20". Horská kola vyhrál s hodně slušným náskokem 7 bodů Coustellier mladší. Nechápu jak se po pádu, poruše kola a defektu při seskoku z cca 3 metrů dohrabal na první místo. Nekustečná jízda. Kenny B. zajel druhý flek a třetí byl Coust. starší. Malá kola vyhrál s přehledem Ros, který letos nemá konkurenci a to platí především kvůli zranění Ráfka Kumurowského, který ukázal jak se padá ze šutru ve 4 metrech :O. Bohužel jel rovnou na šití. Druhý byl nestárnoucí Diaz a třetí mega skokan Koekekoekkoek ... strašný jméno - skvělý jezdec :) Sekce byli poněkud netypické s doslova plážovým podkladem a veskrze se jednalo o tvrdý kámen. Obtížnost byla více než slušná a nedá se to asi moc přirovnávat k ničemu co jsem dosud viděl. Původně jsem si řekl, že obtížnost MS byla velká, ale pro Knokke-Heist by to bylo urážkou. Naštěstí zdravotníci byli příjemní a pohotoví, narozdíl od parodie na zdravotnictví v Tanvaldu. Fotografie jsou bohužel jen z brzkého rána, protože pak vypověděl službu fotoaparát. Snad potěší aspoň pohled na moře. Enjoy UCI ride .)

-------

David Herka: Hodonínskej floutek, kterej umí pít a diktovat. Je mladej, usměvavej, jezdí a skáče krásně a letí strmě vzhůru. A raketa to není. Ale rakeťák ano!

Ahoj Davide.
Ahoj Pepi.

Davide představ se nám
Takže já jsem David Herka, je mi 16 let a věnuji se Biketrialu kterej miluju!
Narozen 20.11.1992, bydlim na ulici Jižní 9 Hodonín, výška 180cm, váha asi 80 kg, znamení štír

Jak dlouho jezdíš?
5 rokem

Kolik dáš bokem na kola?
Tak nejvíc jsem dal 8 palet na kola.

Co Tvoje výsledky v biketrialu?
Moje výsledky v Biketrialu jsou: Mistr Evropy, Mistr světa, 5. místo v český elitě.

Máš web?
Svuuj osobní web nemám ale máme stránky v Hodoníně www.amkhodonin.wbs.cz

Co děláš teď po sezóně?
Takže sezoona skončila a teď jde kolo trošku stranou. Přes zimu hodně jezdím na freestyle, jednokolu, a všechno co má kolečka a dá se na tom jezdit.

Jak jsi spokojenej s letošním rokem a výsledkama. S tím na MS a i u nás v Elitě.
NO takže v letošním roce jsem moc a moc spokojen s výsledkama na MS, tam se mi zadařilo a jsem za to strašně vděčný. No a v Elitě jsem taky spokojenej i když to mohlo bejt lepši ale každopádně letošní rok je nejlepší za moji kariéru.

Jak jsi to oslavil?
No Pepi sám víš jak jsem to oslavil na MS :D ale to teď vynecháme. Každopádně jsem to oslavil s kámošema a pak hlavně s rodinou. (babičky, strejdové a komplet familie!)

Co to tvoje zranění po MS? Co se přihodilo?
Takže zranění bylo no nebylo to přímo zranění, ale mel jsem anginu a prokrvenej celej krk a hlavu. Doktoři se báli že bych měl vnitřní zranění, pak se mi zpustila krev z krku a hurá do nemocnice!

Co si myslíš o tý český Elitě a její úrovni?
O Česky elitě si myslim že je to na hodně dobrý úrovni jsou tady hodně dobří a stylový jezdci!

Co bys změnil a nebo co ti chybí na závodech nebo vůbec kolem trialu v ČR.
Já myslim že závody by měly mít mnohem větší ohlas. Můj názor na věc je že by se mělo více jezdit ve městech! Bylo by to populárnější a hlavně by to přitáhlo více lidí! A trial si myslim je na dobré úrovni, chce ho jen víc a víc zviditelňovat.

A jak se ti líbilo to MS? Co bys mu vytknul?
Na MS se mi líbí strašně moc, klidně bych se tam hned vrátil. A k MS se nedá vytknout nic, je to největší akce na světe je tam spousta priima lidí! To nemá chybu!

Jak jsi se vlastně dostal k biketrialu. Kdy jsi ho poprvé viděl, jak jsi začal jezdit a tak?
K biketrialu sem se dostal tak že od malička mě to táhlo ke kolu. První jsem jen tak jezdil, pak jsem začal skákat na obyč. horáku a pak jsem si řekl ze to není to pravý ořechový. A tak jsem došel do biketrialovýho klubu tady v Hodoníně a už jsem se od toho nemohl odtrhnout!

Jak jsi ze začátku trénoval a jak často, kde a co hlavně jezdíš a trénuješ?
Tak ze začátku jsem trénoval každej den tak 6 dní v týdnu! Ráno jsem vstal a šel jsem pro kolo na náš Svazarm a pak hurá jezdit. Trénoval jsem dopoledne a pak na oběd! A hned po obědě zase na kolo, nemoh jsem bez toho bejt! Je to jako droga! V Hodoníně máme bikepark teďko myslim 4 rokem. Tam máme překážky a tam taky trénuji. U nás je to totiž samá rovina a nic tady nemáme! Momentálně se snažím jezdit techniku! Nesnažim se tak skákat ale hlavně jezdit rovnováhu.

Jaký bylo tvoje první kolo?
Moje první kolo bylo TC 50, na tom jsem vyrostl a není nad to začít na takovém kole!

Jak se budeš připravovat na příští rok. Co nějaká zimní příprava, holky a kolo?
Takže na příští rok se budu připravovat hlavně fyzicky a protahování těla, nějaká kalanetika s maminkou! Ta si na tomto hrozně zakládá! A hlavně jíst zdravě!:D No a holky to je parádní věc. :D mám rád moc chytré a hodné holky, ale když ke mě přijde holka a já mám kolo, radši uteču. Je to pro mě taková láska nade vše!:D

-------

Máma má mísu, Ema mele maso a Mia má Monty

Ahoj Marťo, co kluci :-)
Zdarec! Hned první otázka takhe vostrá? Kluci jsou fajn, dost mě proháněj, ale když si to člověk dokáže zorganizovat, tak toho stíhá víc než by čekal.

Jak je to s tím Vaškem??
S Vášou jsme letos strávili dost času spolu, hodně jsme se nasmáli, dobře jsme si zajezdili i zakalili. Moc si vážim tak dobrýho kamarádství mezi námi. Oba si pomáháme když je zapotřebí, můžem se na sebe obrátit v jakymkoliv případě a to je důležitý.

Jo a gratuluju k titulu Přebornice Čech a Moravy.
Jo, tak to moc díky!

Jak si tohohle výsledku ceníš?
Výsledku jako takovýho si určitě vážim, ale sama moc dobře vím, že je moc věcí, který můžu vylepšit. Člověk musí počítat s tím, že i když je sekce lehká, daj se tam nasekat zbytečný chyby, za který je pak zbytečně naštvanej. Ale s tim se musí počítat. Ježdění mě baví hlavně kvůli tomu dobrýmu pocitu, kterej z toho mám. Baví mě to i když mi něco nejde, baví mě se o něco pokoušet, někam se drápat, učit se od ostatních nový věci. A o to je to pak lepší když se to podaří.

Představ se nám
Jmenuju se Martina Očadlíková, 19 let (narozena červenec 1989), bydliště: Praha, výška: 157, váha: 47, znamení: Ráček

Co studuješ?
Literární akademii obor Komunikace v médiích a poprvé za dobu studií můžu prohlásit, že mě škola baví!

Jak dlouho jezdíš?
Na kole se plácam kolem 4 let. První dva roky jsem jezdila sama, což mě nebavilo a nevěděla jsem co a jak se učit. Později jsem jednoho krásnýho dne šla ze školy a potkala dva kluky na trialech. Takovou příležitost jsem si nemohla nechat ujít; hned jsem k nim přiběhla a začala se vyptávat. Pár dní na to mě vzali na kolo a začali učit, seznámila jsem se s většinou místních riders a už to jelo. Samý kolo kolo kolo a nic jinýho. Pamatuju, že jsem jezdila i za nejšílenějšího počasí a vůbec mi nevadilo, že jsem špinavá, mokrá a promrzlá na kost. Chytlo mě to největšim způsobem.

Kdy a kde si poprvé slyšela o trialu a proč jsi ho začala jezdit?
V Praze se dvakrát za rok koná sportovní veletrh Sport Prague. Tenkrát to bylo na Výstavišti... Jak dlouho zpět? Tak možná 6-7 let. Byli tam kluci co jezdili v mini rampě na sk8u, koloběžkách a kole. Vedle měli poskládaný štosy palet a skákali tam po všem možnym, s otočkama, po zadnim a po přednim. Mně se to šíleně líbilo a chodila jsem na ně koukat každej rok. No, byla sem malý děcko co chodilo 3x do týdne na gymnastiku a vůbec jsem si nedokázala představit, že by mi rodiče takovýhle kolo koupili. Na konci základky se nade mnou asi slitovali a pořídili mi ho, a tak jsem začala vesele popojíždět a postávat.

Kolik dáš bokem na kola a kolik palet z rozjezdu?
Do boku moc neskáču, kluci řikaj, že mi to je k ničemu...ale když se tak pokoušim tak asi 3-4 palety. Z rozjezdu na kola dam 5 a na lišku 6.

Co tvoje výsledky v biketrialu?
Letos toho moc nebylo, pár závodů u nás - ty utečou než řekneš trial, pak ME v Belgii, tam mi výsledek udělal docela radost - 5. místo. Jinak jsem ráda za akce jako Joyride, kde sme si všichni perfektně zajezdili.

Máš web?
Ne

Nosíš sukně a jak se klukům líbí rozsekaný holeně od pedálů?
Sukně nosim, i když zřídka. A rozsekaný holeně od pedálů kupodivu nemam. Chrániče nenosim a pedalflipy tam padaj vesele dál a budou.

Co si myslíš o tom ženským ježdění tak nějak celkově?
Určitě je dobře, že se najdou i holky co trial baví. Kluci taky neprotestujou a přiložej ruku k dílu, takže se mi občas učí něco rychleji než kdybych na to byla sama. Moc ráda jsem taky za Krabičky, se kterejma je to ježdění úplně o něčem jinym.

Myslíš, že porazíš někdy Abantky?
Nemyslim. Úroveň trialu v ČR versus ve Španělsku - to se nedá nikdy srovnávat. Ale jestli se najde někdo, kdo do mě bude chtít vrazit čas a nervy abych je porazila, tak slibuju, že pro to udělám co budu moct.

Poznáš, která je která? :-) a co se ti na nich líbí? Tedy jako jezdecky...
Poznám Andreu a Lůcu, to mi uplně stačí. S Abantkama se neznáme, jezdit jsem je taky moc neviděla, ale co člověk pozná na první pohled je ta jistota kterou maj na sekcích. Je vidět, že jezdí s profíkama a že je to už nějakej ten pátek od dob kdy začaly.

Jak často trénuješ ty a s kým a kde?
Letos jsem jezdila snad o půlku míň jak loni. Zabrat mi dávala škola. Už taky nejezdim tolik do streetu, protože mě víc baví kamení. Zajezdit si jdu tak v průměru 2x do týdne, občas se domluvíme s holkama do Ďábličáku a někdy jdem do Vysočan. Jezdim se všema co dorazí. Ráda jezdim taky do Doubravčic nebo Struhařova, s klukama z Říčan je sranda a i po mně někdy hodí nějakou užitečnou radu kterou vždy uvítam. Škoda, že se tady ta trialová parta rozpadla, dřív jsme jezdili mnohem častěji všichni pohromadě. No a na kole sem stála naposled v Brně na závodech.

Co budeš dělat v zimě? Bude nějaká přípravka na new sezonu?
V zimě se budu snažit jezdit co nejvíc na prkně a lyžích, protože se sněhem to jde u nás od 10ti k 5ti. 3x týdně chodim na gymnastiku trenéřit, tak si s malejma holkama taky často ráda zacvičim. A kolo...jestli bude nějaká hala nebo dobrý počásko tak ho vezmu na vejlet...ale to neni jistý. Jistá je jen hala v Trutnově, kterej je jak všichni víme: DALEKO

V čem si myslíš že je jiný holčičí a klučičí ježdění?
Nejpodstatnější rozdíl je asi silovej. Holka za sebou neutáhne kolo do vejšky tak jako kluk. Další věc je styl. Někdo jezdí moc trhaně a nepřirozeně a někomu to jde jak když samo. Ale i s holkama si všímáme i těch malejch pokroků, co jsme udělaly. Dřív jsme se sotva vyškrábaly na kámen a teď to vyhupsnem docela ladně.

Co bys poradila mladejm holkám, který by chtěly jezdit, ale nevědí, jestli je to dobrej nebo jakej vlastně nápad?
Tuhle otázku jsem si kladla než jsem začala jezdit na kole i na prkně. Je dobrý si půjčit kolo a zjistit jaký to na něm vůbec je. První kolo nemusí být hned nejlepší, stačí na naučení základů. Důležitý je to hned nevzdávat když se něco nedaří. Všechno má čas a trpělivost snáší šťavnatý ovoce. Najděte si někoho, s kým vás to bude bavit a od koho budete moc okoukávat, kdo vás hecne a naučí něco novýho. Lidi kolem biketrialu jsou moc fajn a to neplatí ve všech komunitách, takže si toho važte!

Anketa

Nepřehlédněte

• volnoběžka Monty 18T
  
  
  Akční cena: 1 190.00 Kč
• Onza Blade
  
  
  Akční cena: 13 990.00 Kč
• helma TSG Evolution Flat Olive
  
  
  Akční cena: 790.00 Kč
• podkova RB Pčola 1
  
  
  Akční cena: 859.00 Kč
• 26" přední ráfek Trialtech Sport
  
  
  Akční cena: 850.00 Kč